DIETA, KTEROU BY JEN BLÁZEN NEMILOVAL

Představte si, že clean beauty je žena.

Není dokonalá? Když vejde do místnosti, zvýší se vám tepová frekvence. Jen se na ni podívejte, ta by rozbušila srdce i mrtvole. Když vám položí ruku na rameno, podlomí se vám kolena. Když vám něco říká, slyšíte ji, ale neposloucháte. Zoufale na její pleti hledáte nedokonalost. Rozšířený pór na nose. Probůh, musí tam být aspoň jeden. A ta rtěnka? Si ji nanášela pod mikroskopem, ne? Proč nemá aspoň trochu na zubech!

Taková ale nebyla vždycky. Dlouho jsem si myslel, že clean beauty je Michelle, a ona přitom celou dobu byla Beyoncé. Mea culpa, queen.

Myslel jsem si to, protože jsem jí nerozuměl, a nerozuměl jsem jí, protože nemluvila mou řečí. Clean beauty pro mě znamenala hnědost a režnost non plus ultra. Pod tím slovním spojením jsem si představoval olej, co z rostlinek natrhaných někde v lese vymačkal divnočlověk šedozeleného odstínu pleti, shodou okolností korespondujícího s odstínem jeho bolestně kousavého svetru, pravděpodobně ve volné chvíli mezi masterováním slackline a pochodem za legalizaci marihuany, a teď ho stáčí v bezobalové prodejně a o sobotě prodává na farmářském trhu, přestože má s farmářem společného asi jako dron a rododendron. Když budu hodný, dárkově mi ho zabalí do pytloviny a omotá lýkem. A bude mi u toho tykat. A říkat „brácho“. Protože máte společnou matku. Matku přírodu. A bude bosý.

Opačný extrém pak představovaly všechny to produkty, co se čistě jen tvářily, a prodávali je nelidsky přesvícené, ohlušující parfumérie v obchodním centru, kde vám obočí vytrhají, že nenajde cestu zpátky. Dodnes si někdy říkám, co vlastně dělá přírodní kosmetiku přírodní kosmetikou. Je to její složení, nebo fakt stačí zelená krabička a ilustrace lístečku v logu, přestože složení připomíná spíš prostředek na vytírání?

"Dlouho jsem si myslel, že clean beauty je Michelle, a ona přitom celou dobu byla Beyoncé."

Nejsem úplně biochemik, ale vím víc než dřív. Rozhodně dost na to, abych dával clean beauty přednost. Ačkoliv to je vlastně docela intuitivní rozhodnutí. Špatné kosmetice se vyhýbám stejně, jako se vyhýbám lidem, kteří mi lezou na nervy, nebo jídlům, z nichž mi je akorát zle. Stejně jako nehraju golf, neposlouchám heavy metal, nevedu small talky a nechodím na přednášky cizích lidí o tom, jak s krosnou procestovali Kolumbii. Proč dělat něco, co mi víc ubližuje, než prospívá? To už si radši přečtu něco o tom, jak nakoupit dluhopisy, co vydělávají. Snažím se říct, že clean beauty je nedílnou součástí diety, kterou bychom si každý měli šít sami sobě na míru.

Clean beauty je navíc už úplně někde jinde. Víte, je úplně v pohodě chtít od kosmetiky hodně. Chci, aby mi hlavně pomohla, ale to je jenom základ a ten samotný nestačí – koláč bez těsta taky neuděláte, ale kdo by jedl samotné těsto? Chci, aby mě inspiroval už její obal. Chci, aby její flakon působil v koupelně nebo na nočním stolku jako designový objekt. Chci si ji chtít vyfotit na Instagram. Chci, aby její používání bylo rituálem, na který se budu těšit a budu si ho užívat tak, že na všechno zapomenu. Chci, aby přítel bušil na dveře koupelny, že už jsem v ní hodinu a jestli se něco nestalo. Chci, aby mě naplňovala hrůza, jakmile začne kosmetika docházet, a zároveň vzrušení, protože si tím pádem můžu koupit novou. Pokud čtete tenhle článek, pak už víte, že tohle všechno nám dnešní clean beauty – Beyoncé mezi kosmetickými produkty – může dát.

Clean beauty není jaderná fyzika. Vyjet ze zajetých kolejí a najet na ni je snadné. Malý krok pro vás, velký skok (nejen) pro vaši pokožku.