Vždy z té lepší stránky. Toxická pozitivita a naše vztahy.
Už se vám stalo, že jste procházeli těžkým obdobím, ale když jste se však pokusili o tom s někým podělit, dostali jste místo porozumění připomínky, že byste se na to měli radši dívat z té lepší stránky? A vy jste se cítili ještě hůř než předtím. Vyvolávají ve vás hrníčky s nápisem “good vibes only” spíš znechucené úšklebky, než příjemné pocity? Ne, opravdu s vámi není nic špatně. Vítejte ve světě toxické pozitivity.
Cesta do pekel je dlážděna
dobrými úmysly
V posledních letech se potřeba na sobě pracovat, cítit se dobře a zabývat se svým duševním zdravím, stává čím dál běžnější. Což je rozhodně změna k lepšímu. Ale začali jsme také mnohem víc sklouzávat do toxické pozitivity. Dává to smysl, kdo by se přece chtěl cítit smutný. Navíc přiznejme si, na pozitivitě se dá celkem slušně vydělávat, jak dokazují stále se zvětšující selfhelp sekce v knihkupectvích. Jenže lidská mysl není stavěná na to se cítit jen exkluzivně příjemně.
Nejde o to, že být optimistický a odolný, není dobrá věc. Toxická pozitivita nastupuje na scénu, když začneme trvat na tom, že všichni musí zůstat v dobré náladě, ať se děje co se děje. Zatímco není vůbec na škodu, občas kamarádce připomenout, že se všechno dá vyřešit. Pozitiva začíná být problematická, když se k ní obracíme za všech okolností. Kde se toxická pozitivita totiž opravdu mýlí je, že negativní pocity musí být za každou cenu potlačeny. To, že budeme naprosto normální pocity smutku, vzteku nebo strachu stigmatizovat, odsuzovat a potlačovat, neznamená, že se budeme cítit lépe.
Pokud se budeme snažit někoho přesvědčit, že by se měl na svoji náročnou situaci dívat pozitivně, můžeme v něm vyvolat další pocity zklamání nebo selhání tím, že se bude cítit nedostatečný nebo neschopný okamžitě změnit svůj pohled na věc. Navíc takovým chováním můžeme do budoucna lidem zabránit, aby požádali o pomoc, když to opravdu potřebují. Toxická pozitivita je nejen neefektivní ve snaze dosáhnout většího štěstí, ale může i ubližovat.
Hlavu vzhůru, jsme v tom spolu
K toxické pozitivitě se lidé často obrací, protože sami nevědí, jak s negativními pocity nakládat. Nebo si nejsou jistí, co říct a jak pomoct. Místo “Ale to nic není.” nebo “To bude dobré.”, zkuste třeba radši: “To musí být těžké. Nevím jak ti mám pomoct.” Nebo prostě jen naslouchejte a dovolte vašim blízkým se vypovídat.
Rozhodně nepopírejte, že se druzí cítí špatně. Prvním krokem k vyřešení jakéhokoliv problému, je ho totiž pojmenovat. Nápomocné také je, se podívat na nepříjemnou situaci s větším odstupem. Například si připomenout, že jste podobné nepříjemné situace už zažili a vždycky se vám je nakonec podařilo vyřešit.
Pokud zažíváte nepříjemné pocity, ale ze sociálních sítí se na vás valí inspirativní hlášky o tom, jak se na věci stačí dívat z té lepší stránky, dejte si radši digitální detox a zkuste strávit více času v přírodě. Je to opravdu vědecky ověřený zlepšovák nálady. Profily, které ve vás konzistentně vyvolávají pocity nedostatečnosti nebo smutku, v rámci svého duševního zdraví raději přestaňte sledovat úplně.
Terapie a meditace jsou další účinné nástroje, jak pracovat na tom, abyste se opravdu cítili lépe a porozuměli svým nepříjemným pocitům. Protože i ty mají v našem životě své místo. Nejen to, jsou důležitým zdrojem informací.
Hlouběji se tématu problematice toxické pozitivity věnuje psychoterapeutka Lenka Rušarová, v prvním dílu podcastu Nevyhorení. Najdete ho například na Apple nebo Spotify.
